Zpráva o pracovní cestě do Dublinu
9. 10. 2013
9.-12.4.2013 v rámci projektu
REGIONÁLNÍ CENTRUM PODPORY SOCIÁLNÍHO PODNIKÁNÍ
Byla jsem přizvána k této cestě na základě aktivní účasti na konferenci, kde byl projekt představen; ta se konala v Brně 15.1.2013. Konferenci pořádal český partner v projektu, Personální a poradenské sociální družstvo se sídlem v Brně.Druhý den následoval workshop, kterého jsem se zúčastnila s myšlenkou sociálního podniku pro ženy z obcí Jihomoravského kraje. Tuto myšlenku jsem prezentovala na setkání „Den pro nás“ 6.4.2013. Přítomné ženy informace vyslechly se zájmem a těší se na seminář, který bude pro ně uspořádán některou sobotu v květnu či v červnu.
A teď k cestě do Dublinu: Dublin je město bezbariérové. A to i co se týká bariér dopravních, tak i komunikace mezilidské. Vím o tom hodně – naši irští hostitelé mi v centru pro seniory vypůjčili invalidní vozík a umožnili mi tak prohlídku starého Dublinu – naše jednání probíhala ve čtvrti Tallaght, vzdálené od středu města 20 km. Mimochodem – tato čtvrt má sociálně nejslabší obyvatelstvo (nepředstavujte si ale cizince!), proto zde má naše hostitelská firma Partas svoje sídlo a aktivity. Tam probíhalo jednání první den.
Druhý den jsme navštívili sociální firmu Walk, která vznikla původně z aktivity rodičů mentálně postižených dětí. Firma dostala podporu místní samosprávy (v Irsku jsou vítány aktivity „zdola“ a podporovány), má vlastní sídlo a několik pracovišť – a další má v plánu vybudovat. My viděli pracovat normálně zaměstnané mladé lidi ve skleníku, kde předpěstovávají rostlinky pro zahradnické firmy, nebo pro provozovatele veřejné zeleně.
A teď k těm bariérám:
Bariéry dopravní: často jsem při přesunech taxíkem seděla vedle řidiče a mohla pozorovat dopravní ruch. No teda, jízda vlevo je pro řidiče jako já neustálý šok, ale asi by se na to dalo zvyknout. Po celé tři dny jsme neviděli jedinou nehodu, přestože dopravní ruch v jedenapůlmiliónovém Dublinu je značný. A když jsem díky pochopení kolegů přesedla z taxíku na invalidní vozík, ocenili jsme bezbariérové sjezdy z chodníků. A že jsme jich teda použili dost! Díky této jízdě jsem mohla i fotografovat – to víte, když pochodujete s holemi v obou rukou, to focení je technicky nemožné. A tak jsem nafotila i několik skupin pouličních muzikantů:
A dostali jsme se až k nádherné soše mladé dívky Molly Malone, hrdinky písně „In Dublin fair city“, kterou jsem si pamatovala z hodin angličtiny na gymnáziu (před padesáti lety, toto letí); prý irské písně jsou veselé o vojnách a smutné o dívkách; tato tomu odpovídá – Molly Malone, pouliční prodavačka mušlí a ústřic, umírá na tuberkulózu, ale její duch táhne vozík po ulicích města dál a vyvolává „čerstvé, živé!“ ještě teď. Kdo chcete vědět víc, najděte si ji na Youtube i s českým textem.
A mezilidská komunikace pokračovala i druhý večer, za doprovodu irské kapely v tradičním pubu. Navštívili jsme i denní centrum pro seniory a debatovali s paní ředitelkou, a srovnávali s podmínkami a chodem takových center u nás. Ne všecko se musíme učit jinde, něco umíme my líp..
Projekt bude pokračovat dál motivačními semináři pro neziskové organizace. Snad jsme se něco naučili – i díky profesionální tlumočnici Katce, která byla navíc výbornou společnicí a průvodkyní.
Jestli vás zpráva zaujala, zabýváte se myšlenkou založit sociální podnik a chcete se o možnostech založení sociálního podniku dozvědět víc, podívejte se na www.ppsd.eu a objednejte se třeba k osobní konzultaci.
Zprávu podala „věkem nejstarší, služebně nejmladší“ účastnice cesty RNDr. Bronislava Milinková 19.4.2013